
11.12.2017
"A kdo přijde?"
"Už nikdo babičko, já jsem přišel, Ondra"
"Aha. A kdo je tady ještě?"
"Zdenka. Je tady s Tebou a stará se o Tebe."
"A kde budu spát? Můžu tady zůstat?"
"Ano babičko, můžeš tady zůstat jak dlouho jen budeš chtít. Tady jsi doma."
"Tak to jsem ráda, děkuju".
"Jsi babičko úžasná. Mám Tě rád."
Babička jen vydechla, její unavené oči se přivřely a tělem proběhl záchvěv uvolnění.
Trval celých 20 vteřin.
"A kdo přijde?" zeptala se polohlasým, unaveným a chraplavým hlasem.
"Už jsem přišel babičko, já, Ondra."
"A kdo je tady ještě Tomášku?"
"Zdenička."
"A kde můžu být já?"
"Tady babičko, můžeš tady zůstat jak dlouho chceš."
"A zůstane tady někdo se mnou?"
"Ano babičko, jsem tady teď s Tebou a když tady nebudu, bude s Tebou Zdenička."
"A kam pak půjdu já?"
"Můžeš zůstat tady babičko, jak dlouho jen budeš chtít. Zdenka je tady pořád s Tebou."
"To jsem ráda, děkuju."
Její šedivé vlasy na polštáři se s drobným pohybem hlavy a vydechnutím lehce zachvěly. Čelo se uvolnilo, ale její stisk zůstal pevný. Druhá ruka vyhledala moji volnou dlaň a sevřela ji.
"A kam teď půjdu?"
"Nikam babičko, tady jsi doma a můžeš tady zůstat jak dlouho budeš chtít."
"A bude tu někdo se mnou?"
"Ano babičko, jsem tady s Tebou se Zdenkou a i když tady nebudu, bude tu s Tebou Zdenka nebo Magda. Stále je tu někdo s Tebou, aby jsi tu nebyla sama."
"To jsem ráda, děkuju."
Její stisk se lehce uvolnil. Políbil jsem ji na čelo a pro změnu sevřel její prsty v dlani já.
"Miluju Tě, babičko."
"Děkuju, Ondrášku."
Její dech zůstal tichý a jemný, papírovou kůží prosvítalo řečiště tepen a žil, síla jejího těla byla chvílemi sotva znatelná. Přesto v sobě našla sílu na slabé odkašlání.
"A kdo přijde?"
"Už jsem babičko přišel a jsem tady s Tebou".
"A kam teď půjdu?"
"Nemusíš babičko nikam chodit, můžeš tady zůstat jak dlouho jen budeš chtít."
"Děkuju, to jsem ráda. Ty jsi tak hodný."
A její hlava opět opět spočinula na polštáři v uvolnění a slabém výdechu.
"Všechno je v pořádku, babičko. Tady jsi doma a můžeš tady zůstat jak dlouho budeš chtít. Zdenka je tady s Tebou."
Jedna její ruka se uvolnila aby našla pohodlnější polohu a já ji hladím po vlasech. Zdenka babičce rovná deku a po tváři jí teče slza. Slza lásky, bolesti i bezmoci.
Babička je její máma.