Na zahradě ...

10. října 2018 v 14:48 | Ondrej Vlach
Přišel podzim. Lenivé slunce se dopoledne sotva přehoupne přes hřeben kopce pod domem a už svými laskavými paprsky zahřívá zahradu i domeček. Jaká krása ... nastavuji svoji tvář, opírám se o fasádu za zády, poslouchám šum větru v korunách stromů na zahradě i v lese za ní. Sedím a vnímám, pomalu se otevírám ... nádech, výdech ... přivírám oči.

Kolem mne se stále něco děje. Množství zvuků se násobí vlastním ztišením a odevzdáním se.
"Bzzzz" ... "frrrnk" ... "píp, píp" ... "vrkůůů" ...

Po chvíli otevírám oči a sleduju, jak se žlutá fasáda domu pomalu mění na červenou s černými tečkami.

Berušky. Kde se ty potvory jenom berou?

Celý rok jsem si jich nevšimnul, ale teď, s příchodem podzimu, se asi všechny rozhodly přijít se ukázat. Zahřát se. Najít místo k přečkání zimy. Ale tolik jako teď, jsem jich tu nikdy neviděl ... Co jsou vlastně zač?

Pan Google má jasno. Invaze. Slunéčko východní. Nelítostný dravec. Smrtící patogen. Navíc smrdí. Bububu ...

Že jsem na ten internet vůbec lezl. Vnitřní klid je ten tam. Co teď s nima budu dělat? Uááááá ...

Takto nějak začíná spirála smrti. Centrifuga. Nekonečný cyklus. STOP.

Sám sebe se ptám, proč mi ty berušky vlastně vadí?
A: "Protože jsou jedovaté a protože by mohly přes zimu "zaútočit" i vevnitř domu a protože bych pak nevěděl co s nimi"
Q: "A už se to někdy stalo, přece jen není to první rok, co tu na podzim přilétají?"
A: "Ne, nestalo, ale mohlo by se to stát"
Q: "No jo, to máš pravdu. A co kdyby se to stalo?"
A: "Tak to byl hnus, musel bych se jich pak nějak zbavovat, otravovalo by mně to"
Q: "Hmmm ... na tom něco je. A co ještě horšího by se mohlo stát?"
A: "Že tu po nich bude děsný bordel"
Q: "A co ještě horšího by se mohlo stát?"
A: "Že nás berušky vyženou z baráku úplně"
Q: "To jako že berušky ten barák sní?"
A: "Ne, to ne, ale bude jich tolik, že se tady nebude dát žít"
Q: "Aha ... a co pak?"
A: "Pak bych musel zavolat nějaké deratizátory, ať se s tím vypořádají a to bude stát spoustu peněz"
Q: "No jo ... to je blbé. A co ještě horšího by se mohlo stát?"
A: "Nebudu na to mít ty peníze anebo tady udělají takový bordel, že v tom žít bude nechutné a nepříjemné. Vlastně ani nebudu mít energii tu dělat ten pořádek a vše uklízet. Prostě se mi doma bude žít špatně. A už dej pokoj."
Q: "Rozumím. Zajímavé. Co by Ti pomohlo, aby jsi se doma cítil dobře?"
A: "Vědět, že se to nikdy nemůže stát"
Q: "A pokud by jsi najednou měl jistotu, že se to nemůže stát, jak by ses cítil?"
A: "Ale tu nemám"
Q: "To je v pořádku. Ale teď si jen představ, aniž bys věděl jak se to stane a jak se to zařídí, najednou máš jistotu, že se to nemůže stát. Použij fantazii. Nadechni se a představ si, že ve Tvém domě se Ti vždy a za všech okolností bydlí krásně a bezpečně, že se v něm cítíš úplně fantasticky."
A: "Ale ... "
Q: "Já vím, že to možná na začátku není úplně jednoduché, ale dovol své fantazii a dětské tvořivosti aby pomohly. Právě teď se nadechuješ a cítíš, jak si Ti doma bydlí dobře a krásně, jak si to doma užíváš a vše je naprosto v pořádku."
A: "Hmmm ... no jo, cítím se v tom dobře. Je to moc příjemné, cítít se doma dobře. Máme to tady nádherné, blbnem celá rodina, máme tu čisto, pořádek, nádherné prostředí plné podpory, respektu, lásky."
Q: "No super ... a teď jen zůstaň s tím pocitem, který teď máš ... a kdyby Ti tento "pocit" uměl poradit, co s těmi beruškami venku dělat, co by poradil?"
A: "Nech je být, chtějí přežít. Nikdy s nimi nebyl problém a pokud někdy bude, budeš to řešit až to přijde. Teď to stejně řešit neumíš a jen se s tím zbytečně otravuješ".
Q: "A jak se v tom cítíš teď?"
A: "Dobře. Víš, vlastně mi na tom nejvíce vadilo, že bych se doma nemusel cítit dobře. A tím jsem přišel na spoustu věcí, které můžu udělat teď hned a se kterými se teď hned cítím úplně skvěle. Navíc, cítím velikou vděčnost az to, jaké to tu máme, za úžasnou rodinu, za vzájemnou podporu, respekt, lásku, sdílení, otevřenost. Cítím se skvěle."

Sleduji to lezení, hemžení, poletování a přelétávání, cítím opět svůj klid a hlavou se mi honí myšlenky o svobodě.
Svobodě kterou zažívají berušky i svobodě, kterou si dovolím zažívat já sám ...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Marčélla Marčélla | E-mail | Web | 11. října 2018 v 6:57 | Reagovat

Skvělí rozhovor a hned máme jasno. ☺
To asi někdy vyzkouším otázkami a odpověďmi. 😏

2 Tea Tea | E-mail | Web | 14. října 2018 v 23:23 | Reagovat

Zajímavý dialog aneb monolog :D Dávám článek do výběru na Téma-Týdne :)

3 padesatka padesatka | E-mail | Web | 15. října 2018 v 13:48 | Reagovat

Hlavně ty svině (berušky) děsně koušou...čelila jsem útokům celý víkend.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama