... pokračování ...
Uvolněně dýchám ...
Takovou svobodu a volnost jsem snad ještě nikdy nezažil. Vnímám nekonečný prostor, jehož jsem součástí a jen jsem. Jsem vším. A jen pozoruji, co se ve spojení s mým skutečným já děje.
Nejasně si začínám uvědomovat své tělo, své fyzické hranice a hlavou mi bleskne myšlenka "co s tím?"
Můj koncept "já" se před chvílí nadobro rozpadl. A je paradoxní, že mám pocit, že přesto nějaký zůstat musí. Nebo nemusí?
Je přítomná forma vědomí, se kterou jsem se nikdy dříve nesetkal. Cítím klid a jistotu, že je vše v pořádku. Obraz se rázem mění. Moje tělo, moje bytí je nástrojem pro realizaci tohoto vědomí. A je pro něj možností jak se "zhmotnit" v tomto světě. Vnímám nekonečný potenciál mého nově objeveného já i mého života.
Co bych mohl dělat kdyby neexistovaly žádná omezení? Kým bych byl? Co bych dělal? Čím bych se zabýval?
Mám pocit jako bych dostal křídla a vznášel se v prostoru neomezených možností. V naprosté svobodě, odevzdání a bezpečí. Jsem vším a kam se zaměří má pozornost, na co jen pomyslím, to se v tomto světě okamžitě realizuje. A s každým záchvěvem mých myšlenek, mé pozornosti, vše se zjevuje. I se rozpadá. Tento stav nerozlišuje dobře a špatně. Realizuje vše. Každá pochybnost, strach, obava, nejistota je skutečná, stejně jako radost, svoboda, naplnění, úleva, tvořivost. Čas se zastavil, vše se děje práve teď. Neexistuje minulost, neexistuje budoucnost. Vše je propojeno na úrovni bezpodmínečné lásky, otevřenosti a přijetí.
Odnikud se zjevuje poznání. Smyslem mé existence není nečím nebo někým být, není co vlastnit nebo dokazovat. Něco dělat. Smyslem je bytí samotné, jeho přítomnost. MYSL okamžitě naskakuje a protestuje, protože to nechápe, NEVÍ CO MÁ DĚLAT. Vědomí objímá a přijímá tento stav mysli, chápe jej a dává mu prostor. A otázka "co mám dělat" se dramaticky mění v hluboké porozumění. "Jsem nástrojem tohoto vědomí. Co si toto vědomí přeje, aby skrze mne prožilo a zažilo?". Okamžiě se propojuji se vším co mi dělá skutečnou a čistou radost. Z dětství se mi vracejí vzpomínky her, radosti a naplnění, fantazie, plánů. Do očí se derou slzy dojetí a vděčnosti. Tohle vše jsem já, tohle je můj potenciál, tohle je má služba celku. Tohle je má služba všemu živému i neživému. Tohle je služba vědomí, sobě samotnému i nám všem.
#rukopisemzivota